Blog studentky filmové vědy věnovaný (překvapivě) filmu
a audiovizuální kultuře vůbec. Vzhledem k mému zájmu
o asijské země a Japonsko především lze počítat, že zde
naleznete ponejvíce články o japonských filmech, anime
a TV produkci.

Blog přenesen na Blogspot



Sedm samurajů vs. Samurai 7

21. listopadu 2010 v 19:06 | Natascha |  asie / japonsko
Sedm samurajů se dočkalo od svého uvedení v roce 1954 mnoha verzí téhož příběhu. Jedním z nich je také anime nazvané jednoduše Samurai 7. 26-dílný seriál, jehož režisérem je Tošifumi Takizawa, vznikl v roce 1994 v produkčním studiu Gonzo, na produkci se podílely i studia G.D.H. a MICO.





Dvěstasedm minut a dvacetšest dílů po pětadvaceti minutách je obrovský rozdíl v délce těchto dvou audiovizuálních děl, proto na rozdíl od sepjatých a dějově jednoduchých Sedmi samurajů byla narativní linka Samurai 7 značně zkomplikována. I když ústřední příběh zůstává stále tentýž, objevují se mnohé vedlejší dějové linie. Zatímco v Sedmi samurajích se mnohé informace předávaly výhradně vizuálně, Samurai 7 se velkou měrou spoléhá na poměrně dlouhé dialogy, které dodávají mnohem více detailních informací, rozvíjejí a komplikují děj a tím pádem i natahují stopáž. Velký prostor je věnován také akčním scénám, nebojují jen samurajové s nobuseri (tedy bandity), naopak probíhá relativně velké množství menších soubojů. Výraznou proměnou prošel samotný svět Sedmi samurajů, ten je v anime naprosto unikátní, spojují se v něm japonské reálie, science-fiction a steam-punk, vedle zaostalé vesnice s obyvateli pěstující tradičním způsobem rýži, narazíte na mechanické samuraje, zvláštní obyvatele šikimoribito, produkující elektřinu či panovníka Amanušiho, jehož sídlo, hlavní město, se vznáší na nebi.
Dějový základ anime seriálu Samurai 7 je podobný jako u Sedmi samurajů - několik vyslanců z vesnice Kanny (zde narozdíl od Sedmi samurajů pojmenované) se vydává do města, aby najali samuraje, kteří by je ochránili před bandity. Na cestu z Kanny se však vydává odlišná výprava - vodní kněžka Kirara, její sestřička Komači, a Rikiči. Ve městě najímají sedm samurajů a vydávají se zpět. Z vedlejších dějových linek je nejvýraznější ta, ve které je Ukjó, mladý dědic hlavního kupce ve městě, zaujat Kirarou a unese ji. Ta je sice zachráněna, ale od té doby se Ukjó o její osudy a osudy Kanny začíná zajímat. Navíc je řešena vražda Amanušiho (vládce dané země) vyslance, která vypadá jako provedená samurajem. Na samuraje je proto uspořádán hon, kterým se hlavní městský kupec Ajamaro vyrovnává s nepohodlnými protivníky. Ve světě Samurai 7 samurajové sice ztratili své výsadní postavení, stále ovšem zůstávají mocnou silou, která by dokázala narušit vládu kupců. V Kanně probíhají přípravy na boj a nakonec jsou po bojích bandité poraženi. To však nejsou jediní nepřátelé, které musí samurajové zdolat. Mezitím totiž povstal Ukjó, jako nový Amanuši a vydal se porazit Kannu, která se tím, že se rozhodla najmout samuraje a vzepřít se banditům, stala v jeho očích nepohodlnou. Ukjó totiž stejně jako předchozí Amanuši s bandity spolupracuje. Seriál končí porážkou Ukjóa, ze samurajů naživu zůstávají opět pouze Kambei, Šičiródži a Kacuširó.

Žánrové zařazení Samurai 7
Zatímco žánrové zařazení Sedmi samurajů není nikterak problematické, jedná se o džidai geki, tedy japonský žánr historického filmu, určení žánru u Samurai 7 je problematičtější. Málokteré anime se dá zařadit pouze do jednoho žánru, v anime je kombinace několika žánrů v jednom audiovizuálním díle poměrně běžná. Také řada anime žánrů je širší, než je běžné u hrané kinematografie, objevují se např. žánrová rozdělení podle věku cílové skupiny či tématická zařazení. Samurai 7 je kombinací science-fiction, dobrodružného a akčního seriálu, objevují se komediální prvky (velmi běžné i u "vážnějších" anime), pokud se zaměříme na věkové žánry, jedná se o šónen a seinen, tedy převážně akční žánry zaměřené na náctileté, respektive zhruba dvacetileté muže, tématicky jej lze zařadit k samurajským či mecha anime.

Mecha tématika je jednou z nejtypičtějších tématik v anime obecně. Roboti - mechové (ať už řízení člověkem či samostatně se pohybující, případně myslící) se sice objevují v mnohých anime, ale jejich zkombinování se samurajskou tématikou je přinejmenším neobvyklé, slučováním tradičního bojového umění s mecha boji je tak vytvářeno pnutí mezi tradicemi a moderními technologiemi.



Zobrazení samuraje v Sedmi samurajích
Kurosawa využil některé historické reálie Japonska z doby sengoku džidai (tedy období Válčících knížectví ve kterém se děj odehrává, 1467-1568[1]), přizpůsobil je potřebám filmu a udělal z nich prostředky, jak dosáhnout kýženého uměleckého efektu. O samurajích v minulosti je možné díky historikům mnohé zjistit, například jaké oblečení nosili, jakým způsobem bojovali, jakými pravidly se řídili. Tato historická představa se postupně přenesla do žánru džidai geki a vytvořila klišé, jakými jsou samurajové zobrazováni. Kurosawa se snažil právě tato klišé porušit.

Čonmage, typický samurajský účes, byl výrazem samurajova statutu a přesto si jej Kambei v Sedmi samurajích uřízne, aby mohl zachránit unesené dítě. Tento krok byl pro samuraje něčím neslýchaným, a Kurosawa tímto jednoduchým porušením jednoho ze základních znaků samurajů hned v první scéně, ve které se objeví, jednoduše a výstižně charakterizoval postavu Kambeie (jako někoho, pro něhož je důležitější obsah jeho práce a filozofie s ní spojená, než nějaké vnější atributy, které by dokazovaly jeho postavení). Tím, že Kambei ztratil své vlasy, ovšem není méně samurajem.

Jednou z velmi běžných osobnostních konvencí běžně přisuzovaných samurajům v žánru filmů džidai geki je odvaha a určitá důstojnost. Kurosawa však výrazně narušuje tuto konvenci v postavě Heihačiho, který utíká z bojů, protože ví, že je nemožné vždy nepřítele porazit a je veselým chlapíkem, který vše dělá s úsměvem.

Kurosawova představa o samurajství vychází z bušidó, tedy kodifikovaných principů, kterými by se měl samuraj řídit, mezi ty patřila např. bezpodmínečná oddanost pánovi či obrana svého postavení a cti. Tento hodnotový systém samurajů se postupně přeměnil ve filozofii sebeuvědomění. Zajímavostí je, že v době Valčících knížectví, kdy se film odehrává, tato filozofie ještě neexistovala, vznikla až v 17. století, kdy k jejímu sepsání přispěl konfuciánský filozof a rónin Sokó Jamaga.



Zobrazení samuraje v Samurai 7
Zatímco v Sedmi samurajích vychází zobrazení samurajů především z historických výzkumů a filmových konvencí, v Samurai 7 se jedná o poněkud složitější situaci. Dá se říci, že zde není žádné jednotící hledisko, které by samuraje na první pohled odlišilo, tzn. v seriálu je většinou řečeno, že daná postava je samuraj. Nenosí stejné oblečení, to většinou vůbec nevychází z jakýchkoli historických základů, jejich účesy jsou různé, dokonce ani nepoužívají stejné zbraně, katana je sice u titulních sedmi samurajů nejběžnější, objevuje se ale v několika neobvyklých podobách (Kikučijova pilovitá katana, Kjúzo bojuje se dvěma neobvykle tvarovanými katanami), ale např. Šičiródži používá jako svou hlavní zbraň halapartnu a Gorobei v první scéně, ve které se objevuje, střílí z luku. Heihači je sice samuraj, ale jeho specializací není boj, ale znalost mechanických strojů. Divák musí tyto postavy za samuraje přijmout podle jiných kritérií. Podle toho, že je tak autoři sami označili a podle některých charakterových vlastností (které opět přeneseně vycházejí z bušidó - dbají na svou čest, jsou odvážní, a když se jednou rozhodli vesnici pomoci, jsou ochotní položit svůj život), spíše než podle znaků vnějších.


Sociální skupiny v Sedmi samurajích
Ve filmu se objevují tři sociální skupiny - samurajové, rolníci a bandité. Bandité a víceméně i rolníci jsou ukázání jako téměř jednolitá, neindividualizovaná masa lidí, jedná se opravdu jen o reprezentaci sociální skupiny, pouze samurajové jsou postavy s konkrétními charakteristikami. Divák ovšem nezná motivaci těchto charakterových rysů, jelikož minulost samurajů je neznámá (s výjimkou několika faktů, jako je např. dřívější spolupráce Kambeie a Šičiródžiho či Kikučijův rolnický původ). Naproti tomu je postupně odhalována minulost Rikičiho, která je spojena s osudem vesnice. Rikiči je jakousi "vzorovou" obětí utlačování bandity, jelikož jeho žena byla unesena.

Ačkoliv se ve filmu často zmiňuje nutnost jednat kolektivně, aby společně vesnici ochránili, přesto je také zdůrazněna individualita člověka, konkrétně tedy samurajů a několika rolníků. Během filmu, především v době bojů, se vesničané postupně mísí se samuraji, přičemž překlenutím těchto dvou odlišných společenských tříd je Kikučijo, který se snaží zbavit cejchu rolníka a stát se samurajem. Díky svému původu ale chápe vesničany lépe než kdokoliv ze samurajů a je to on, kdo hraje důležitou roli při integraci (i když jen dočasné) samurajů mezi rolníky.

Sociální skupiny v Samurai 7
K sociálním skupinám, které vyčlenil Kurosawa v Sedmi samurajích, přibývají v Samurai 7 další - třída kupců, která žije ve městech, mající ve světě Samurai 7 natolik velkou moc, že pomalu vystřídává dosavadní vládnoucí skupinu - šlechtu v čele s panovníkem země (Amanušim). Šlechta má tedy moc politickou, zatímco kupci mají moc ekonomickou.

Mezi těmito nově vytvořenými skupinami stejně jako u Kurosawy existuje neviditelná hranice, něco jako kastovní systém, který je samozřejmě podstatně složitější. Na vrcholu jsou kupci a šlechta, poté následují samurajové, kteří ale ztratili mnohá práva a výsady a v nové době, kterou začínají řídit ekonomické vztahy, pro ně není místo. Úplně vespod jsou pak rolníci bez jakékoliv moci, úplně podřízení všem výše postaveným vrstvám. Třídou stojící mimo ostatní jsou šikimoribito, bytosti či lidé v ochranných oblecích, žijící v izolované oblasti v podzemí a obchodující s elektřinou, přičemž šikimoribito jsou víceméně nestranní (mají vytvořené různé oboustranně výhodné dohody s nobuseri, s kupci i šlechtou). Nobuseri (bandité jsou bývalí samurajové, kteří si nechali mechanicky vylepšit svá těla) také stojí mimo tento systém, jsou to dobrovolní vyděděnci společnosti a jejich moc je především ve vojenské síle, ale nemají žádná výrazná práva ani rozhodující slovo v zemi (i když se v posledních částech seriálu dozvíme, že spolupracují s Amanušim). Opět interakcí mezi těmito skupinami se stejně jako v Sedmi samurajích věci dávají do pohybu. Příběh je tedy rozehrán stejně, pouze přibylo více figurek.

Prostředí ve filmu Sedm samurajů
Dříve uvedené postavy a sociální skupiny se pohybují v několika lokacích - bezejmenné vesnici, bezejmenném město a sídle banditů, lokace jsou modelové, jsou reprezentanty toho, jak kdysi v sengoku džidai mohly vypadat, tyto lokace nejsou nijak výrazně individualizovány. Ačkoliv tedy máme velice přesnou představu o tom, jak vesnice vypadá, kde je rozmístěna jaká budova, řeka a podobně, protože Kurosawa vesnici podrobně popisuje, od schematického pohledu na mapě, přes pohledy na vesnici v celku až k polocelkům, když samurajové vesnici procházejí a plánují obranu, přesto bychom ji nedokázali zařadit, kdyby někdo ukázal na mapu Japonska.

Město je představeno synekdochicky, podstatně méně detailně než vesnice. Pro vytvoření představy o městě stačí ukázat jen několik oddělených lokalit - městské ulice, chatrč, kterou vesničané obývají, a několik dalších míst (např. místo, kde Kambei zachrání dítě, kde Heihači seká dříví, místo zápasu Kjúza s neznámým samurajem). V ulicích města se pohybují různé vrstvy obyvatelstva, vzniká dojem různorodosti a otevřenosti městské společnosti na rozdíl od sevřené vesnické komunity.

Co se týče poslední zobrazované lokality - tábořiště banditů, tady se jedná jen o velmi letmé seznámení s prostředím. Je ukázán čelní pohled na jednu z budov, jež bandité obývají, v druhém plánu je vidět několik dalších budov, a několik pohledů přímo do interiéru hlavní budovy, jedná se však pouze o několik záběrů spících banditů a Rikičiho ženy, unesené bandity. Toto prostředí sehrává jen krátkou epizodní roli a nutnost jej detailně popisovat tak naprosto odpadá.

Každá z vrstev je spojena s jednou z lokací - samurajové s městem, rolníci s vesnicí, bandité s jejich tábořištěm. Právě vykročením jednotlivých skupin za hranice jejich "teritoria" dává Kurosawa tento svět do pohybu. Hranice narušují bandité napadáním rolníků, ti zase svou návštěvou v městě a poté samurajové příchodem do vesnice.



Prostředí Samurai 7
Prostředí Samurai 7 je rozsahem a zaměřením na určité detaily zobrazováno podobným způsobem, jako v Sedmi samurajích. Od velmi podrobného zobrazení vesnice, tedy celkového schematického pohledu na mapě, přes zobrazení konkrétních míst, až po detaily vesnického života (interiérů apod.), přes synekdochické zobrazení města v podobném rozsahu jako u Kurosawy.

Ačkoliv však tvůrci zobrazují město podobným způsobem, jeho vzhled je naprosto odlišný - město vystavěné do výšky ve skalách a propojené můstky, navíc díky četným potrubím připomínajícím tovární budovy má daleko k městu s prašnými ulicemi a relativně nízkými budovami, jak je známe ze Sedmi samurajů. Ačkoliv tedy vesnice vypadá velmi podobně a dalo by se říci "japonsky", město slučuje technický ráz se zaostale jednoduchými budovami. Tato kontrastní kombinace odráží chaotickou situaci v této bezejmenné fikční zemi - zatímco šlechta a kupci bojují o moc, obyčejní lidé žijí v chudobě a jsou obíráni o svůj majetek.

Co se týče sídla nobuseri, je kvůli způsobu jejich žviota situace lehce odlišná, jedním z jejich domovů je vznášející se pevnost, kterou samurajové předstírající zajetí infiltrují (jedná se o paralelu k napadení osady banditů samuraji v Sedmi samurajích), proto jsou schopni pevnost projít a divák poznává více detailů ze života mechanických nobuseri. Podobným případem je Amanušiho vznášející se pevnost.
Přítomnost dalších sociálních vrstev Samurai 7 rozšiřuje množství prostředí, která je možné zobrazit. Podzemní bydliště šikimoribito poznává divák jen velmi zběžně, je charakterizováno kaskádovými poli, na kterých lidé[2] pěstují rýži a stromy, dále chatkami, které lidé obývají. Kde žijí šikimoribito není jasné, navíc je až do posledních dílů skrývána jejich identita, takovým způsobem si ponechávají silný dojem neznámého a cizího. Co se týče prostředí, ve kterém žije šlechta či bohaté kupectvo, tady se podíváme především do luxusních interiérů, které poskytují pohodlí svým obyvatelům, do jejich soukromých pokojů i místností určených pro oficiální setkání či obřady.



[1] Jedná se o uprchlíky z vesnic napadených nobuseri, šikimoribito je vzali pod svou ochranu výměnou za pěstování stromů, jejichž mízou se šikimoribito živí. Uprchlíci jsou na polích schopní pěstovat kromě stromů také rýži pro svou obživu.

[2] Jednotlivé klany bojovaly o území a politickou moc a ti kteří byli nižšího postavení měli možnost vyšvihnout se výše ve společenském a mocenském žebříčku. Je to také období, ve kterém díky politickým změnám někteří samurajové přicházeli o svého pána, stávali se róniny, a tak jim nezbylo nic jiného než hledat obživu jinde, stali se z nich "hladoví" samurajové pátrající po nové obživě.


Zdroj obrázků: vytípnuto přímo z videa:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.