Po dlouhé odmlce opět něco málo vkládám, takovou práci víceméně z donucení, tzn. referát do školy. Doufám, že se bude líbit panu Mgr. Bilíkovi, stejně jako Vám:-) (i když je kapku odbornější...)
Děj filmu Lásky jedné plavovlásky
Dějově je snímek rozdělen na dvě části. V první se zúčastníme zábavy v městečku Zruč, kde právě dorazili příslušníci armády. Místo vysněných mladíků, kteří by dělali společnost opuštěným dívkám, však dorazili pouze "záložáci", kteří by mohli být spíše jejich otci. Přesto sledujeme počínání tří tatíkovitých vojáků, kteří se neúspěšně snaží sbalit trojici dívek - hlavní hrdinku Andulu a její dvě kamarádky. Večer pak stráví Andula s klavíristou Mílou v jeho pokoji. V druhé části se Andula vydává do Prahy za Mílou, potkává však pouze Mílovy rodiče, u kterých se potkává s nepochopením a je nucena vyslechnout mravokárnou přednášku Mílovy matky. Po Mílově návratu a odposlechnutém hovoru s rodiči si Andula uvědomuje jejich nezájem a odjíždí zpátky do Zruče.
Děj filmu Lásky jedné plavovlásky
Dějově je snímek rozdělen na dvě části. V první se zúčastníme zábavy v městečku Zruč, kde právě dorazili příslušníci armády. Místo vysněných mladíků, kteří by dělali společnost opuštěným dívkám, však dorazili pouze "záložáci", kteří by mohli být spíše jejich otci. Přesto sledujeme počínání tří tatíkovitých vojáků, kteří se neúspěšně snaží sbalit trojici dívek - hlavní hrdinku Andulu a její dvě kamarádky. Večer pak stráví Andula s klavíristou Mílou v jeho pokoji. V druhé části se Andula vydává do Prahy za Mílou, potkává však pouze Mílovy rodiče, u kterých se potkává s nepochopením a je nucena vyslechnout mravokárnou přednášku Mílovy matky. Po Mílově návratu a odposlechnutém hovoru s rodiči si Andula uvědomuje jejich nezájem a odjíždí zpátky do Zruče.

Analýza filmu Lásky jedné plavovlásky
Klíčovým slovem celého filmu (jakožto i ostatních českých Formanových filmů) je autenticita, které podléhá téměř vše, od herců, přes použití kamery, střihu, až po hudbu. Divák nabývá dojmu, že je svědkem skutečného dění, dokonce že se příběh odehrává kolem něj a v reálném čase. Přiblížení se skutečnému životu lze vidět už v samotném způsobu vyprávění. Do té doby bylo běžné, že se dva souběžně probíhající děje plnohodnotně střídaly, přičemž každý z nich byl nějak vypointován, a bylo možné mezi nimi najít nějakou souvislost. Tady se ale uplatňuje opačný princip - dva děje probíhají nestejnoměrně, divák tápe, zda jsou vůbec nějak propojeny, pointa chybí. Nejlepším příkladem je situace, kdy Míla leží se svými rodiči v ložnici, zatímco Andula poslouchá ve vedlejší místnosti. Forman se věnuje především dění v ložnici, Anduly si všímá jen zběžně, vrací se k ní až v momentu, kdy plačící dřepí na zemi, navíc celá situace není dokončena, divák si musí domyslet konec večera sám. Z filmů vůbec mizí veškeré opěrné body, které diváka naváděly, musí si více domýšlet, děj je rozostřený, popisuje více situace, než aby vytvářel semknutý děj.
Dávkování časových intervalů je také nezvyklé, namísto záběrů, které by stačily k přečtení informace a tedy k chápaní filmu, nám Forman servíruje pomalé, nevzrušené celky a polocelky, ve kterých můžeme sledovat dění na zábavě - muži okukují děvčata, spousta lidí tančí, tady někdo žádá dívku o tanec, támhle kluci pokukují posměšně po děvčatech atd. Naopak téměř žádná pozornost není věnována Mílovi, v běžně koncipovaném syžetu by na něj jistě několikrát bylo upozorněno, tady je však tlačen do pozadí.
Důležitý je ve vnímání času subjektivní pohled Anduliny postavy - Forman si na zábavě všímá každé maličkosti, ale záložákům už po odmítnutí nevěnuje jedinou zmínku, prostě proto, že jsou pro Andulu nepodstatní. Tento subjektivní pohled postavy přechází do autorského záměru, tedy způsobu, jakým chtěl téma interpretovat sám Forman.
Velkou pozornost věnoval Forman hercům, v tomto případě vlastně nehercům. Vybíral obličeje, které nejsou na první pohled nijak líbivé, ani výrazně zajímavé, spíše dbal na to, aby dobře splynuly s postavou. Pomocí neobvyklé práce s herci (Forman jim scény předehrával, neherci je pak svými vlastními slovy reprodukovali) dosáhl neobvyklé míry autenticity a přirozenosti. Zajímavým pokusem bylo vložit mezi neherce jednoho herce. Vladimír Menšík v kombinaci se dvěma neherci dodává scéně energii a nenápadně vede ostatní, navíc pravděpodobně z jeho improvizace vznikl pro tři záložáky určující moment, kdy se ptá kamaráda, jestli zahnul manželce (v scénáři tento moment není). Neherci byli obsazeni také do rolí Mílových rodičů - svou roli hrají smrtelně vážně, jsou s ní vrcholně ztotožněni, a tím se vlastně nechtěně parodují.
Velkou pozornost věnoval Forman hercům, v tomto případě vlastně nehercům. Vybíral obličeje, které nejsou na první pohled nijak líbivé, ani výrazně zajímavé, spíše dbal na to, aby dobře splynuly s postavou. Pomocí neobvyklé práce s herci (Forman jim scény předehrával, neherci je pak svými vlastními slovy reprodukovali) dosáhl neobvyklé míry autenticity a přirozenosti. Zajímavým pokusem bylo vložit mezi neherce jednoho herce. Vladimír Menšík v kombinaci se dvěma neherci dodává scéně energii a nenápadně vede ostatní, navíc pravděpodobně z jeho improvizace vznikl pro tři záložáky určující moment, kdy se ptá kamaráda, jestli zahnul manželce (v scénáři tento moment není). Neherci byli obsazeni také do rolí Mílových rodičů - svou roli hrají smrtelně vážně, jsou s ní vrcholně ztotožněni, a tím se vlastně nechtěně parodují.

Postavy reprezentují průměrnost, v jejich životě není nic, z čeho by se dal vymyslet zajímavý děj či zápletka - vše směřuje k zobrazení všedního dne průměrného mladého člověka, konkrétně tedy pracovnice Anduly. Právě pod tímto nevzrušeným a monotónním životem však Forman dokázal odhalit živé lidské jádro. Jeho postavy nemají ambice, ale ani žádné zvláštní předpoklady, Forman v nich však dokázal vidět typickou českou povahu, našel v nich základ pro osobitou poetiku trapnosti, kdy se člověk postavám směje, ale zároveň je mu za ně jaksi trapno. Forman mladé vidí tolerantně, se sympatiemi, ale nepochlebuje jim, nechává si určitý odstup. Andula je sice typ naivní "hloupé blondýny", přesto ji Forman nezesměšňuje (ale ani neoslavuje), spíše s ní soucítí. Její minulost neznáme, můžeme si tvořit jen mlhavý obraz z různých střípků (pokus o sebevraždu, vztah s matkou). Forman ji ukazuje jako bezelstnou, čistou dívku, která si nepříjemný život přikrášluje, jako je tomu např. ve vyprávění kamarádce o tom, že Míla "má hrozně hodné rodiče". Nedělá to však ze zlého úmyslu, aby se v očích kamrádky povýšila, ale spíše z vlastního snu, snahy vylepšit svou bídnou existenci. Formanovy postavy vychází z okraje společnosti - Andula pracuje v továrně na boty, Míla se živí jako potulný pianista, co dělají jeho rodiče nevíme, ale podle bytu můžeme soudit spíše na nízké výdělky, navíc oba už jsou spíše ve věku prarodičů, respektive důchodců.
Zvláštním způsobem Forman pracuje s mluveným slovem. Informace do promluv postav dodává nenápadně a jakoby mimochodem, nijak zvlášť nedbá na to, aby byly lehce zachytitelné - divák musí být pozorný a vytáhnout si je sám. Například v monotónním dlouhém monologu Mílovy matky lehce zanikne zmínka o její vlastní generaci (mluví o tom, že její muž vydělává méně než syn). Navíc celá tato promluva má jak komický, tak tragický nádech - v její promluvě se odhaluje její přízemní starostlivost, navíc je odkryta nízká duchovní úroveň v tehdejší společnosti, život je omezený jen na živoření. Dalším příkladem neobvyklé práce s dialogem je svůdcovský rozhovor Míly s Andulou. Dozvídáme se o Andulině pokusu o sebevraždu, který je dramaticky nosný a mohl by být dále rozveden, byl by prostředem k tomu, poznat více Andulu, její zázemí apod., Míla však řeč stočí jinam, a zmínka o sebevraždeě tak zůstává nenápadně zakomponována do dialogu. Forman řečí také charakterizuje postavy - mladí lidé neumějí mluvit souvisle, mluví v jednoduchých větách či pouze v jejich zlomcích, budí tak dojem, že je někdo zanedbal. Naopak starší postavy (Mílova matka, vychovatelka v internátu) opakují naučené fráze a vodopádem slov maskují svou vnitřní omezenost.
Dalším prvkem, který podporuje dojem autenticity snímku je použití hloubky ostrosti, díky které se do divákova zorného pole dostane spousta vedlejších a zdánlivě nepodstaných dějů, které však dotvářejí celkový obraz dané situace. Na zábavě kamera poklidně panorámuje, ukazuje všechny mikroděje, občas se zastaví v polocelku u některé situace, jako je např. vyzvání k tanci. Prostředí je bohaté a živé. Záběry nejsou uzavřené, člověk cítí celý prostor a uvědomuje si, že se spousta věcí odehrává i mimo záběr. Podstatnou roli hraje kamera i v otevřeném konci - díváme se na rušnou výrobní halu v nadhledu, pak se zaměřujeme na Andulu při vykonávání její stereotypní práce - dá se říct, že je tím konstatováno, že i přes různé neúspěchy jde život prostě dál.
Forman dokázal překvapivě vtipně a velmi cudně natočit postelovou scénu, ve které je místo i pro vizuální gagy (vyhrnující se roleta, Míla smotávající roletu, která ho pomalu odhaluje). Známá je kompozice obrazu, kdy Míla leží s hlavou v Andulině klíně.
Dalším prvkem, který podporuje dojem autenticity snímku je použití hloubky ostrosti, díky které se do divákova zorného pole dostane spousta vedlejších a zdánlivě nepodstaných dějů, které však dotvářejí celkový obraz dané situace. Na zábavě kamera poklidně panorámuje, ukazuje všechny mikroděje, občas se zastaví v polocelku u některé situace, jako je např. vyzvání k tanci. Prostředí je bohaté a živé. Záběry nejsou uzavřené, člověk cítí celý prostor a uvědomuje si, že se spousta věcí odehrává i mimo záběr. Podstatnou roli hraje kamera i v otevřeném konci - díváme se na rušnou výrobní halu v nadhledu, pak se zaměřujeme na Andulu při vykonávání její stereotypní práce - dá se říct, že je tím konstatováno, že i přes různé neúspěchy jde život prostě dál.
Forman dokázal překvapivě vtipně a velmi cudně natočit postelovou scénu, ve které je místo i pro vizuální gagy (vyhrnující se roleta, Míla smotávající roletu, která ho pomalu odhaluje). Známá je kompozice obrazu, kdy Míla leží s hlavou v Andulině klíně.

S novým použitím kamery souvisí i nové použití zvuku - původce zvuků už nemusí být nutně přímo v záběru, různé ruchy se odehrávají i kolem, je slyšet hovor hlasů v sále, kapela hrající na pódiu. Hovor lidí je nesrozumitelný, na různých úrovních slyšitelnosti, pouze dotváří kolorit zábavy. Stejné je to v továrně, kde Andula pracuje - rachot strojů znemožňuje porozumět řeči, scéna se téměř podobá pantomimě. K vytvoření atmosféry Forman používá také písně - na začátku dívka zpívající oblíbenou odrhovačku, na konci pak opět zpěv Ave Maria s kytarou, jednoduše, ale trefně podtrhující neveselý Andulin osud. Důraz je kladen na sepětí písně s dobou a prostředím.
Forman využívá neviditelného střihu, řadí za sebe scény tak, aby jejich spojení bylo jakýmsi komentářem k danému ději. Nutno dodat, že tento komentář je často velmi nenápadný. Například poté, co si dívky odhlasují, že se polepší ve svých milostných dobrodružstvích, Forman stříhá na scénu, ve které Andula nastupuje do náklaďáku směr Praha. Na jedné straně by se mohlo jednat prostě o shodu náhod v posloupnosti vyprávění, stejně tak ale mohl tímto Forman upozornit na absurdnost tehdejší morální výchovy. Jiným příkladem je např. záběr na Andulu pracující v továrně, střižený po jejím nočním milostném dobrodružství. Toto můžeme chápat jako upozornění na to, že dívka Andulina sociálního postavení má šanci jen sbírat malé střípky štěstí.
Seznam použité literatury
FOLL, Jan. Miloš Forman. 1. vyd. Praha : Československý filmový ústav, 1989. 45 str.
HAMES, Peter. The Czechoslovak New Wave. 2.vyd. Londýn, New York : Wallflower Press, 2005. 322 str. ISBN 1904764428
PŘÁDNÁ, Stanislava, ŠKAPOVÁ, Zdena, CIESLAR, Jiří. Démanty všednosti. Český a slovenský film 60. let. Kapitoly o nové vlně. Praha : Pražská scéna, 2002 - 387 str. ISBN 8086102173
PTÁČEK, Luboš. Panorama českého filmu. 1. vyd. Olomouc : Rubico, 2000. 514 str. ISBN 8085839547
Forman využívá neviditelného střihu, řadí za sebe scény tak, aby jejich spojení bylo jakýmsi komentářem k danému ději. Nutno dodat, že tento komentář je často velmi nenápadný. Například poté, co si dívky odhlasují, že se polepší ve svých milostných dobrodružstvích, Forman stříhá na scénu, ve které Andula nastupuje do náklaďáku směr Praha. Na jedné straně by se mohlo jednat prostě o shodu náhod v posloupnosti vyprávění, stejně tak ale mohl tímto Forman upozornit na absurdnost tehdejší morální výchovy. Jiným příkladem je např. záběr na Andulu pracující v továrně, střižený po jejím nočním milostném dobrodružství. Toto můžeme chápat jako upozornění na to, že dívka Andulina sociálního postavení má šanci jen sbírat malé střípky štěstí.
Seznam použité literatury
FOLL, Jan. Miloš Forman. 1. vyd. Praha : Československý filmový ústav, 1989. 45 str.
HAMES, Peter. The Czechoslovak New Wave. 2.vyd. Londýn, New York : Wallflower Press, 2005. 322 str. ISBN 1904764428
PŘÁDNÁ, Stanislava, ŠKAPOVÁ, Zdena, CIESLAR, Jiří. Démanty všednosti. Český a slovenský film 60. let. Kapitoly o nové vlně. Praha : Pražská scéna, 2002 - 387 str. ISBN 8086102173
PTÁČEK, Luboš. Panorama českého filmu. 1. vyd. Olomouc : Rubico, 2000. 514 str. ISBN 8085839547





Bravo!