close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 





Blog studentky filmové vědy věnovaný (překvapivě) filmu
a audiovizuální kultuře vůbec. Vzhledem k mému zájmu
o asijské země a Japonsko především lze počítat, že zde
naleznete ponejvíce články o japonských filmech, anime
a TV produkci.

Blog přenesen na Blogspot



Zpráva z výpravy na konec světa aneb Karlovy Vary 2007

13. července 2007 v 14:37 | Natascha |  téma / úvaha
Karlovarský festival skončil už v sobotu a já jsem teprve teď po úplném vyčerpání, které mi přinesl (hlavně zásluhou půlnočních projekcí, které jsem poctivě navštěvovala každý den) načerpala dost energie na to, napsat rekapitulaci (hlavně) filmových zážitků. Počasí sice filmovým nadšencům, kteří se ve Varech sjeli, moc nepřálo a permanentně vytvářelo blbou náladu, ale tu spravovaly dobré filmy (a u těch špatných se člověk aspoň prospal a schoval se před deštěm:-).

Ubytovala jsem se opět v tělocvičně u stanového městečka - útočiště těch nejchudších a nejodvážnějších. Pod střechu sice neteklo, ale zima tam byla, záchody opět fungovaly, jen když jste je hezky poprosili (o zavřených dveřích jste však mohli jen snít) a sprcha prováděla efektní skotské střiky. Naštěstí se mně a mé kamarádce Mišence podařilo aspoň uchamtit 2 matrace. Což nebylo moc platné, protože Míša dostala zánět močového měchýře, a tak jsme v pondělí místo po filmech lítaly po nemocnici. Je žlutá.
Míšu jsem tedy nakonec vyprovodila na vlak a čekala až v úterý ráno dojede zbytek delegace, čítající mého spolubydlícího pana Jarého a jeho sestru-klon Hanku. Ke konci týdne jsme pak přivítali ještě Zuzku. A taky se přestěhovali do příjemnějšího prostředí ve Vodafone hotelu (přestože nikdo z nás u Vodafonu není:-)
Hlavní hvězdu festivalu - blonďatou Renée jsem viděla pouze z dáli, ale spolužačka Naďa měla to štěstí, že prošla asi metr od ní a ještě jí zamávala, a to jen proto, že se vykašlala na film a radši popíjela drinky v Thermalu. Šťastná to žena! Dalším zážitkem s "celebritou" bylo spojeno (marné) čekání na film Irina Palm - v řadě se nevybíravým způsobem předběhl nechvalně známý sochař Opočenský, který na upozornění, že tohle se nedělá házel usměvavé pohledy, trapné bonmoty a ukazoval jak má rád své ego, které vypěstoval do gigantických rozměrů.
Ale jinak vše fajn a když si člověk zvykl na Jardovo "Foť to! Foť to! Foť to!" při pohledu na nějakou hvězdičku nulové svítivosti a taky na to, že ne všecky filmy si člověk vybere dobře a taky na počasí a na příšerný nocleh a na hrozné řady na lístky a na ceny mojita etc., etc., etc., tak se skvěle pobavil:-)

FOTODOKUMENTACE
1. That's me:-) A samozřejmě hlavní cena - Křišťálový glóbus (aneb Venuše s koulí). Přiznávám, že sošce to sluší víc než mně...
2. Prostranství před Thermalem. Kdyby fotka zabírala víc plochy napravo, mohli byste vidět stánky s vychlazeným pivem, chutnými haluškami (za festival jich prý návštěvníci zbaštili tunu) a mastnými klobásami:-)
3. Karlovy Vary to nejsou jen samá kina, ale i působivá architektura. Třeba jako tahle oblast kolonády (která je vpravo, nejde moc vidět).
4. Na každém rohu ve Varech najdete nějaký pramen. Tenhle nevypadal moc pitně, ale byl roztomilý:-)
5. Karlovarský festival - to je především čekání.... Tady s Hankou - konkrétně na film Irina Palm.
A teď přehled shlédnutých klenotů i odpadů karlovarského festivalu - podle sekcí, ať je to pěkně přehledné.
SOUTĚŽNÍ SEKCE, ze které jsme viděli asi ty dvě největší "perly"!
* * * Ostych (Pudor) - ten ještě docela šel, ale byl jen na jedno shlédnutí. Režie Tristan a David Ulloa. Španělské drama, které odhaluje život jedné rodiny, ve které má každý své tajemství, o které se nehodlá s nikým dělit (z nich nejbolavější je rozhodně matky a manželky Julie, její představitelka Elvira Mínguez získal Křišťálový glóbus za hlavní ženskou roli). Herci hrají dobře, problémy postav a samotné postavy jsou ale podány takovým způsobem, že mi byly jejich potíže téměř lhostejné. Člověk chápe, že jejich trápení je hluboké a nepříjemné, ale ve filmu to necítí - jakoby ukazoval vše z povrchu a to uvnitř si musíte domyslet, "docítit".
* * Prořezávání révy (Podonamureul beara) - nechápu jak se tenhle paskvil jihokorejského režiséra Byeong-hu Mina dostal do soutěžní sekce. Nudný snímek, který měl ukazovat složitou volbu korejského mladíka - stát se knězem nebo žít s milovanou dívkou? Jenže tohle člověk věděl už předem díky popisku v programu - film měl tohle dilema ukazovat, ale neukazuje. Spíše se jen díváme na vykuleného kluka, který se modlí, když se něco stane i když se nic neděje a je pasivní, až to bolí. Jeho představitel (který film společně s režisérem doprovázel) se taky moc nepředřel. Film je sice pomalý, ale ne takový ten typicky pozvolně plynoucí, poetický, nedějový snímek, který je ale o něčem! Tohle bylo o ničem a i když je téma náboženství většině lidí cizí, jistě se dá natočit tak, aby zaujal každého. A tady se to hodně nepovedlo. (Ani obrázek jsem k té obludnosti nenašla:-)

HORIZONTY
* * * * Angel - hodně diskutabilní životopisný film o spisovatelce knížek červené knihovny. Snímek Francoise Ozona sestává ze dvou naprosto nesourodých částí. První je skvělá - představuje nám Angel Deverell, která je na jedné straně naivka toužící žít "dokonalý" život v domě, příznačně nazvaném Paradise, na druhé straně je rozmazlená mrcha, která uráží všechny své blízké a její spisovatelské i lidské ego stoupá do nebeských výšin, právě díky tomu je ale první půle zvrhle zábavná. Pak se setká s pohledným malířem a nehodlá polevit, dokud ho nezíská (což se jí překvapivě podaří). Ten je ale jejím přesným opakem, depresivním člověkem, jehož povaha nejvíce vyplývá napovrch v jeho temných obrazech, které Angel navenek obdivuje (ve skutečnosti jej však navádí, aby maloval kytičky, pávy a jiné barevné věci). Druhá půle je tragická, slzopudná, a také výrazně horší. V první půli si totiž film z Angel a ze všeho toho kýčovité romantického pozlátka dělá legraci (nejlepším důkazem je první polibek ústřední dvojice - v dešti, s barevnou duhou za zády, je vidět, že kýčovitost je zde zcela úmyslná) , aby se na konci zvrhl v to, co dříve zesměšňoval. Romola Garai (film také doprovázela - půvabná, ale nudná) hraje Angel dost zvláštně - její postava je značně výstřední a nikdy vám nebude sympatická, dokonce jí budete její tragický konec skoro přát, přesto ale nenudí. Angel je film, který asi opravdu hodně lidí znechutí, protože v něm uvidí jen to přeslazené a přehnaně slzopudné- první půlka na tenké hranici kýče balancuje, ta druhá tam padá.
* * * Srdce (Coeurs) - jeden z těch slabších karlovarských zážitků v režii Alaina Resnaise. Film plný divných postav, které se plácají ve svých vztazích a sami v sobě. Zajímavost filmu udržují na únosné hranici zejména postava mírně perverzní Charlotte, která se ráda obléká do sexy oblečků a natáčí eroticky zaměřené videokazety (maskované za talkshow o převážně náboženské hudbě), které pak s obličejem svatouška podstrkuje svému šéfovi. Ten pak nenápadně vyžaduje další a další… Méně poutavé je zobrazení rozpadu vztahu dvou nepříjemných lidí, z nichž často se opíjející partner má obličej Merovingiana z obou pokračování Matrixu:-) Co mě ale hodně zaujalo bylo navození zimní atmosféry pomocí zvláštních "sněžících" přechodů, prostředí teplé kavárničky, za jejíž okny zuří metelice či zářící barevný retro klub.
* * * * Fay Grim - v první polovině neskutečně zábavný thriller-komedie Hala Hartleyho, ve kterém se titulní hrdinka, v podání velmi sympatické a krásné Parker Posey, zaplétá do mezinárodního komplotu, ve kterém hraje důležitou roli její uprchlý manžel, podivínský bratr - autor známých básní, tajné služby snad celého světa, teroristé, zašifrované knihy či bizarní hračka na kličku. To vše podáno s břitkým černým humorem. Druhá polovina tu první však sráží na kolena - z vtipné jízdy po celosvětových konspiracích se zbytečně stává vážné drama. Škoda, že si Fay Grim neuchovala svůj ostrovtip až do konce. I přes to ale nadprůměrný snímek.

* * * Idlewild - muzikál z doby prohibice Bryana Barbera, v češtině se zbytečně komplikovaným názvem Klub splněných přání. Po hudební a taneční stránce bravurní (výskoky lepých děv v efektním slow-motion stojí za to), některé vizuální vychytávky jsou taky prima. Dějem se ale autoři moc chlubit nemůžou. Hlavními postavami jsou dva přátelé - pianista a zpěvák, kterému se poštěstí převzít úspěšný klub, který mu ale záhy přivodí problémy s místním podsvětím. Vše se samozřejmě ubírá v předem nalinkovaných kolejích, tedy žádné překvapení se nekoná. Navíc gangesteři vůbec nejsou drsní a člověk nemá pocit, že jde někomu o kejhák. Zápletka o tom, jak se zvracející pianista dal dohromady s vytrémovanou zpěvačkou taky patří k těm lacinějším, a zásah shůry pomocí bible tomu všemu dává smutnou korunu. Přesto se ale jedná o celkem zajímavou, a v rámci mezí svižnou podívanou.
* * * Inland Empire - Lynch jak bič. Děj by měl být něco jako tvorba remaku polského filmu, při jehož natáčení byli zabiti oba představitelé hlavních rolí. Taky se zde objevuje zakázaný vztah těchto dvou herců. To by se možná dalo v Inland Empire i najít, ale jinak... Asi nejméně dějový snímek Davida Lynche, co jsem kdy viděla (Mazací hlavu neznám, možná je v tomto ohledu ještě horší). Spousta nepochopitelných (i když velmi působivých výjevů) tvoří v hlavě diváka divoký zmatek. A nechápu proč je ten film tak dlouhý! Být poloviční, tak o něm budu asi prohlašovat, že je to mistrovské dílo, které nemá obdoby. Ten film nejde pochopit (to mi nikdo nevymluví - opravdu připomíná výlet do chaotického vniřního světa lidské hlavy - jako procházka po záhybech našeho mozku), ale jeho působení na emoce je tak silné, že je člověk jako v transu (ten ještě posiluje hudba, která je výborná, i když si dal tentokrát Angelo Badalamenti pauzu)....tedy po určitou dobu. Protože to, co je silné v kratším úseku, při neúnosném natahování ztrácí svou razanci a stává se téměř otravným. Já chci vidět 90 minutovou verzi!!! A ještě něco - digitální kamera Lynchovi nesluší, a jeho záliba v nudné Lauře Dern, která už ve dvaceti letech vypadala na čtyřicet, mi soustavně nedochází.
* * * * * Interview - skvělý Steve Buscemi (jak herecky, tak režisérsky), nepříjemně zajímavá Sienna Miller a spousta řečí v bytě, který vypadá jako skladiště. On jako politický reportér, za trest dělající rozhovor s ní - na první pohled namyšlenou a hloupou herečkou z telenovel. Jednoduchý námět, pouze dva herci a helemese, co se z toho dá vykouzlit. Rozhovory neustále kolísají mezi urážlivými, přesto nezávaznými řečmi a odkrýváním hlubokých tajemství obou postav (chlastajících, šňupajících a hltajících prášky po hrstech...), které nabírají druhý rozměr v překvapivém finále. Dvouhodinové čekání se ve vyplatilo.

* * * * * Penelope - už teď je z půvabného příběhu o dívce ze šlechtické rodiny, kterou však pronásleduje dávné prokletí jejího rodu, moje srdcovka. Christinu Ricci jako slečnu s prasečím rypáčkem si člověk zamiluje hned, James McAvoy, který si získá její srdce, je sympaťák až na půdu, ale i vedlejší role jsou dobře obsazené a zahrané. Penelope jsem viděla ve Varech hned dvakrát a pokaždé mi rozzářila pochmurný deštivý den. Inteligentní romantická komedie, která sice má všechno, co má romantická komedie mít (a kvůli tomu by mohla sklouznout do průměru), ale má to tak nějak lepší a navíc si s typickými klišé trošku hraje. Pohádkové motivy se skvěle doplňují s milým humorem (scénka ve vězení rulez:-) a vy se jen výborně bavíte. Já prostě nenacházím chybu:-)

DNY KRITIKŮ VARIETY
* * * Vzdálenost (La Distancia) - španělský film Iňakiho Dorronsora, který do Karlových Varů doprovázel představitel hlavního hrdiny Miguel Ángel Silvestre, který byl pro mě se svým typickým španělským temperamentem nejzajímavějším (a nejpřitažlivejším) festivalovým hostem. Film ctící tradici noir pak pojednával o boxerovi Danielovi, který ve vězení zabije majitele nočního klubu, aby se vyhnul dalším popotahovačkám a prodloužení trestu. Tím ale získá pozornost zkorumpovaných policistů i místního podsvětí. Nechybí ani femme fatale - jedna z prostitutek a také manželka muže, kterého Daniel zabil. Film nenudí, ale není to nic zvláštního, děj trošku komplikovaněji podaný a orientaci v něm ztěžovala i podobnost dvou hlavních postav.
POKRAČOVÁNÍ DÁLE....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.