Moc dlouhé - nevlezlo se:-) Pokračování zde...
V kůži Johna Malkoviche a další úspěchy
V kůži Johna Malkoviche a další úspěchy
Během čekání na další práci poté, co byl zrušen jeden ze sitcomů, pro které psal, začal Kaufman psát scénář k filmu, který začínal jako příběh muže, který se zamiluje do někoho, kdo není jeho manželkou. Postupně se změnil v příběh plný rozmarných her a svědčil o vynalézavosti jeho tvůrce. Scénář, o kterém Kaufman nikdy nedoufal, že by byl převeden na plátno, začíná jako příběh nezaměstnaného loutkaře Craiga Schwartze, kterého jeho žena Lotte (vytvářející doma obrovský zvěřinec, včetně šimpanze Elijaha, který trpí psychickými potížemi a který bude v příběhu hrát důležitou roli) donutí sehnat si práci. Craig dostane zaměstnání v budově se 7 a půltým patrem, které má snížený strop. Tady poznává svéráznou Maxine, do které se okamžitě zamiluje. Maxine o nějakého loutkaře ale nestojí. Životy všech protagonistů se pak začnou výrazně měnit v okamžiku, kdy Craig nachází portál do herce Johna Malkoviche (který má ve filmu falešné druhé jméno Horatio), který dává možnost být na 15 minut v kůži někoho jiného. Ve scénáři dále důležitou roli hraje objevená transsexualita Lotte, chlípný Craigův šéf mající přes 100 let a nakonec také sám John Malkovich, který se stane obětí Craigova loutkařského umu. Scénář V kůži Johna Malkoviche můžeme nazvat fantastickou komedií, jejíž vtipnost vychází nejen ze samotných postav, ale především z naprosto bizarních a absurdních situací, zároveň je ale možné najít různé tragikomické prvky - například změna Craigova charakteru od nahlouplého, ale milého muže po necitlivého manipulátora. Dá se říct, že bezstarostná komedie se v druhé polovině mění ve vážnější zamyšlení nad etickými aspekty manipulace s lidmi. Kaufman ale nekončí svůj scénář nějakým moralistickým ponaučením, naopak ukazuje, že některé postavy se vlastně vůbec nic nenaučily (viditelné v závěrečném zvratu, kdy se Craig ocitá v těle dcery Maxine).
Konkrétně Johna Malkoviche si Kaufman vybral do svého scénáře nejen kvůli hereckému talentu, ale také rytmu a zvuku jeho jména, které při opakovaném vyřčení může znít legračně (čehož je bohatě využito v momentě, kdy se John Malkovich dostává do svého portálu a ocitá se ve světě, kde všichni vypadají jako on, a ke komunikaci slouží pouze jediné slovo - Malkovich). Scénář napsal Kaufman víceméně proto, aby dostal práci. Pak si jej přečetl John Malkovich a líbil se mu, z čehož měl Kaufman obrovskou radost, ale nedoufal, že by to mohlo někam vést. Scénář vyvolal v Hollywoodu ohromný rozruch, ale producenti se ho kvůli jeho zvláštnosti báli natočit. Nakonec scénář koupila firma patřící Michaelu Stipeovi[4], a věci se začaly hýbat. Režie se ujal oceňovaný režisér hudebních klipů a televizních reklam Spike Jonze, do hlavních rolí byli obsazeni John Cusack, Catherine Keener, Cameron Diaz a samozřejmě John Malkovich - všichni se do projektu pustili díky originalitě daného materiálu.
Od prvních projekcí vyvolával film V kůži Johna Malkoviche (Being John Malkovich) natolik pozitivní ohlasy, že byl zařazen do programu mnohých filmových festivalů ještě před premiérou v kinech, která mu pak získala prestižní postavení. Film byl také nominován hned na tři ceny Americké filmové akademie - za režii, scénář a ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
V roce 2002 následovaly hned tři filmy podle jeho scénářů. Ve Slez ze stromu (Human Nature) hlavní postavu - koketní ženu se zvířecími instinkty - hrála Patricia Arquette, v dalších rolích se objevili Rhys Ifans, Tim Robbins, Hilary Duff či Peter Dinklage. Scénář byl napsán rok po V kůži Johna Malkoviche, opět v pauze po zrušení pořadu, na kterém Kaufman pracoval. Film byl přijat vlažně, čemuž dopomohla i minimální publicita a promítání v omezeném množství kin. Slez ze stromu začíná seznámením s osamělou Lilou, která má problémy s nadměrným ochlupením a proto utíká do divočiny. Tady začíná psát přírodní romány, díky kterým získá slávu, ale také peníze na proceduru, pomocí které se může chlupů zbavit. Její kosmetička ji seznámí s podivínským vědcem Nathanem Bronfmanem, který dělá pokusy na myších, aby je pak vystřídal za Puffa, mladého muže, který vyrůstal v divočině jako zvíře. Nathan se snaží z Puffa udělat civilizovaného člověka pomocí značně drastických metod, což se mu na první pohled daří (Puff se ve skutečnosti ochotně učí jen proto, aby mohl ukojit svůj sexuální pud). Mezitím ale Nathan odhaluje tajemství hormonální poruchy své přítelkyně Lily a začíná si románek se svou asistentkou Gabrielle. Ačkoliv se Slez ze stromu může zprvu zdát jako pouhá parodie na klasický příběh Tarzana a Jane, po hlubším zamyšlení zjistíte, že ačkoliv vše Charlie Kaufman podává nenápadně skryté pod notnou dávku humoru, hlavní myšlenkou je zkaženost lidstva a příběh ukazuje lidi jako pokrytce a zrůdy. Navíc si pohrává s myšlenkou, co je pro lidi vlastně přirozené.
Mnohem větší úspěch u fanoušků i kritiků získal film Adaptace (Adaptation.). Kaufman jako výchozí bod použil knihu Susan Orlean The Orchid Thief, aby souběžně rozvíjel dvě linie, fiktivní a reálnou: svůj vlastní boj se zpracováním této knihy a příběh Susan Orlean, píšící o zloději orchidejí Johnu Larocheovi. Ve filmu můžeme pozorovat Kaufmanovo trápení s adaptací knihy, těkání od jednoho tématu a pojetí k druhému, zároveň ho poznáváme jako nejistého a frustrovaného muže neschopného kontaktu se ženami, zatímco jeho ne příliš inteligentnímu bratru-dvojčeti Donaldovi vychází vše, na co sáhne, včetně sepsání scénáře béčkového hororu. Dále se seznamujeme se Susan Orlean, která si při sepisování knihy o zloději orchidejí uvědomuje prázdnotu svého života a snaží se najít nějakou vášeň, pro kterou by mohla žít, kterou poté nachází právě ve vztahu s Larochem. Pak tady máme závěrečné prolnutí obou rovin, které má spíše tragický nádech a zemře při něm Kaufmanův bratr (i když jeho smrt znamená impuls pro dokončení jeho scénáře). Tedy opět se zde objevuje jakási komičtější část (postava Kaufmana a jeho problémy) s vážnějšími pasážemi (Susan Orlean). Samotné vyústění pak působí spíše tragicky o to více, že budí dojem příběhu "podle skutečných událostí". Jenže je tu jedno velké ale. Kaufman nikdy žádného bratra neměl (i když je pod scénář podepsaný s ním), a tedy ani nezemřel. Existují tedy dva přístupy ke sledování příběhu - buď se můžeme smát nebo dojímat, jak to na první pohled Kaufman (a s ním Spike Jonze) sugeruje, nebo se můžeme zamyslet nad Kaufmanovým nadhledem nad celým scénářem a nad tím, že stvořil promyšlenou konstrukci, která může fungovat na mnoha rovinách, může být vyložena mnoha způsoby a na každého může působit úplně jinak.
Adaptace se setkala s relativním úspěchem a získala pro své tvůrce řadu prestižních cen - Charlie Kaufman získal cenu BAFTA za scénář (spolu se smyšleným bratrem Donaldem), Chris Cooper za svůj herecký výkon obdržel Zlatý glóbus a Oskara, Meryl Streep byla oceněna Zlatým glóbem a Spike Jonze si odvezl Stříbrného medvěda z MFF v Berlíně.
Jakmile Kaufmanova kariéra odstartovala, pozval si Paula Proche, aby mu vrátil materiály, které poslal jeho agentovi a krátce spolupracovali na Adaptaci. Proch si vzpomíná, že mezi materiály byl i scénář, který se snažili přepsat pro HBO. V té samé době Kaufmana požádali, aby pro ně napsal seriál. Měli dělat falešný dokument o výrobě filmu. Nakonec vše zamítli a v HBO vytvořili Project Greenlight[5]. Proch vzpomíná: "Náš (scénář) byl zajímavější. Necítím se kvůli tomu zle, protože oni odmítli i Mullholand Drive."[6]
Film Milujte svého zabijáka (Confessions of a Dangerous Mind) uvedl na stříbrné plátno "neautorizovanou biografii" Chucka Barrise, ve kterém skutečný bývalý konferenciér tvrdí, že pracoval jako zabiják pro CIA, když paralelně jezdil po světě s vítězi soutěže Dating Game a uváděl před publikum pochybné talenty díky The Gong Show. Film režíroval George Clooney, Chucka Barrise ztvárnil Sam Rockwell, dále hráli Drew Barrymore, Julia Roberts a samotný Clooney. Film s takovou hvězdnou aurou byl kritiky vysoce očekáván, aby ho nakonec stihl podobný osud jako Slez ze stromu. Finanční úspěch byl spíše střední, přijetí kritiky bylo rozporuplné. Na rozdíl od předchozích filmů zde však Kaufman nespolupracoval s režisérem a Clooney scénář přepisoval. Finální sestřih se Kaufmanovi příliš nelíbil.
V roce 2004 vznikl film Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the Spotless Mind - název je citací básně Alexandera Popea Eloise to Abelard). Základní myšlenku Kaufmanovi vnukl přítel režiséra Michela Gondryho a scénář se nese ve závažnějším duchu, než Kaufmanovy předchozí práce. Kaufman díky němu konečně získal cenu Americké filmové akademie, poté co byl nominován za V kůži Johna Malkoviche a Adaptaci. Věčný svit neposkvrněné mysli je příběh Joela (částečně inspirován Paulem Prochem - ve filmu se dokonce objevují některé z jeho uměleckých prací), který zjistí, že si jeho bývalá přítelkyně Clementine nechala vymazat jejich vztah z hlavy. Rozhodne se tedy podstoupit stejnou proceduru. Většina filmu se pak odehrává v jeho podvědomí, kde jsou jeho vzpomínky odzadu mazány. Divák může vidět celý jejich vztah od špatného konce až k hezkému počátku. Když se vzpomínky začínají zlepšovat, Joel si uvědomí, že chce celý proces zastavit. Současně Kaufman poodhaluje životy zaměstnanců firmy Lacuna, která výmaz paměti provádí. V tomto scénáři je Kaufman přece jen vážnější, zabývá se vztahem dvou lidí, přičemž ukazuje nejen příjemné okamžiky, ale i vážné problémy, které ve vztahu mohou vzniknout. Navíc nabízí v podstatě netradiční happyend, který neždímá divákovy city. Věčný svit neposkvrněné mysli se stal Kaufmanovým komerčně nejúspěšnějším filmem, čemuž pomohlo i hvězdné obsazení (Jim Carrey, Kate Winslet, Elijah Wood, Kirsten Dunst, Tom Wilkinson a Mark Ruffalo). Film byl také kritiky nejlépe hodnoceným filmem roku 2004.
V roce 2005 se Kaufman vrátil ke svým divadelním kořenům sepsáním zvukové hry Hope Leaves Theater (účinkují v ní Meryl Streep, Hope Davis či Peter Dinklage), která se spolu se Sawbones bratří Coenů (na Kalifornské univerzitě v Los Angeles byli Sawbones nahrazeni Anomalisou Francise Fregaliho - někteří věří, že je to pseudonym Charlieho Kaufmana) debutovala v St. Ann's Warehouse v Brooklynu. Celý koncept vymyslel skladatel Carter Burwell, který komponoval hudbu pro V kůži Johna Malkoviche a Adaptaci. Obě hry byly velmi dobře přijaty v New Yorku a Londýně, přičemž Kaufman získal za hru tématem i strukturou podobnou Adaptaci nejvíce pozornosti a chvály.
Charlie psal také scénář k Temnému obrazu (A Scanner Darkly) podle knihy Philipa K. Dicka, ale celý projekt nakonec převzal někdo jiný.
Nyní žije v Pasadeně se svou manželkou Denise a dcerou Annou.
Inspirace a oblíbení autoři, díla
Ačkoliv je Kaufman vášnivý čtenář, nerad uvádí své oblíbené autory ze strachu, že by jej s nimi mohli srovnávat. Přesto s jistotou můžeme říct, že mezi jeho oblíbené spisovatele patří Franz Kafka, Samuel Beckett, Stanislaw Lem, Philip K. Dick, Stephen Dixon, Shirley Jackson, Patricia Highsmith či Stephen Dixon. Postava Mary Svevo v Věčném svitu neposkvrněné mysli byla pojmenována podle italského modernistického spisovatele Itala Sveva. K jeho oblíbeným filmům lze zařadit What Happens Was… (Tom Noonan), Nahý (Naked - Mike Leigh), Safe (Todd Haynes), Ladybird, Ladybird (Ken Loach), Mazací hlava (Eraserhead - David Lynch) a vůbec většina děl bratří Coenů a Davida Lynche.
A co dále?
Nyní se Kaufman chystá na svůj režisérský debut. Natáčet bude film Synecdoche, New York, samozřejmě podle vlastního scénáře. V hlavních rolích účinkují Philip Seymour Hoffman, Michelle Williams, Catherine Keener, Samantha Morton a Tilda Swinton. Hlavním hrdinou by měl být divadelní režisér, bojující jak se svou prací, tak s ženami ve svém životě, když se snaží postavit pro svou novou hru repliku New Yorku v životní velikosti. Film by měl být strašidelný, ale ne v tradičním hororovém smyslu. "Nemám zájem vytvořit žánrový horor, takže se snažím ujišťovat sám sebe, že to není to, co dělám. Takže se snažím zjistit, co je opravdu děsivé, ne co je děsivé ve filmu, protože to je moc jednoduché."[7]
V současném Hollywoodu je Charlie Kaufman téměř ojedinělým úkazem. Zatímco většina tvůrců budí dojem, že neustále recyklují ta samá témata, Kaufman dokáže přijít s něčím opravdu originálním, možná trochu šíleným, ale vždy zajímavým a hodnotným. Jeho příběhy jsou sice plné fantaskních motivů a událostí, ale všechny jsou nazírány jako téměř samozřejmé. Jeho příběhy mají nádech opravdovosti - jeho postavy působí živě, stejně jako dialogy a příběhy, které vypráví s vtipem a inteligencí.
A proč Kaufman píše tak divoké a spletité zápletky? "Rád žiji v chaosu. Když věci komplikujete, jsou pak zajímavější."[8]
[4] Zpěvák kapely R.E.M., ale také hudební a filmový producent
[5] Soutěž a dokumentární seriál, který se věnoval amatérské výrobě filmů
[6] Dostupné z WWW: <http://www.beingcharliekaufman.com/index.htm?top.htm&0> (překlad)
[7] Dostupné z WWW: <http://www.beingcharliekaufman.com/index.htm?top.htm&0> (překlad)
[8] Dostupné z WWW: <http://www.beingcharliekaufman.com/index.htm?top.htm&0> (překlad)
Zdroje:
ČESKOSLOVENSKÁ FILMOVÁ DATABÁZE.
Dostupný z WWW: <http://www.csfd.cz>
KOUSALOVÁ, Bára. Charlie Kaufman. NeKultura.cz. [cit. 2007-05-13].
Dostupný z WWW: <http://www.nekultura.cz/content/view/220/7/>
PEŘINA, Vít. Cesta do Kaufmanovy hlavy (a zase zpátky). Fantom. [cit. 2007-05-13].
Dostupný z WWW: <http://www.fantomfilm.cz/?type=article&id=66>
BEING CHARLIE KAUFMAN. Biography. [cit. 2007-05-13].
Dostupný z WWW: <http://www.beingcharliekaufman.com/index.htm?top.htm&0>
INTERNET MOVIE DATABASE. Charlie Kaufman. [cit. 2007-05-13].
Dostupný z WWW: <http://www.imdb.com/name/nm0442109/>
WIKIPEDIA. Charlie Kaufman. [cit. 2007-05-13].
Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Charlie_Kaufman>




