close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 





Blog studentky filmové vědy věnovaný (překvapivě) filmu
a audiovizuální kultuře vůbec. Vzhledem k mému zájmu
o asijské země a Japonsko především lze počítat, že zde
naleznete ponejvíce články o japonských filmech, anime
a TV produkci.

Blog přenesen na Blogspot



Sunshine

9. dubna 2007 v 21:30 | Natascha |  recenze

Režie

Hrají


Rok
Země
Žánr
Délka


Danny Boyle
Cillian Murphy, Chris Evans, Rose Byrne, Michelle Yeoh, Hiroyuki Sanada, Cliff Curtis, Troy Garity, Benedict Wong

2007
VB
Sci-fi / Thriller
98 min
Danny Boyle je chameleon, který rád střídá žánry. V jeho filmografii můžeme najít třeba feťácké drama Trainspotting, romantickou komedii Extra život, thriller Pláž, horor 28 dní poté, dětský film Millions a teď si vyzkoušel klasické vesmírné sci-fi Sunshine.
Děj nás zavádí do blíže neurčené budoucnosti, ve které lidstvo čeká zkáza. Slunce vyhasíná a nastává doba ledová. Jedinou šancí na záchranu je posádka Ikara 2, která má do Slunce napálit atomovou bombu velikosti Manhattanu s veškerým štěpným materiálem, který byl na Zemi k nalezení. Při plnění tohoto úkolu už zklamala posádka Ikara 1. Co se s nimi stalo, nikdo neví. A tak se osmičlenná posádka (rozmanitého etnického složení) vydává vstříc záchraně lidského pokolení. Během cesty je ale čeká nejen spousta technických problémů, ale také setkání s Ikarem 1…

Klad č. 1: Skvělí herci a charakterizace postav
Na tom v podstatě leží podstatná část kvality tohoto filmu. Hned na začátku se seznamujeme v rychlosti s posádkou. Charaktery jsou jasně dané, postavy si pamatujete hned, i když je jich poněkud více, než je divák většinou schopný pobrat. Některé zaujmou samozřejmě více, fyzika Capu v podání úžasně moodrookého Cilliana Murphyho si zafixujete jako kliďase, který se drží v ústraní, na rozdíl od horkokrevného Mace (Chris Evans), který ale udělá vše pro úspěch akce. Ženské hrdinky jsou velmi rozdílné, zatímco křehká, ale morálně pevná Cassie (Rose Byrne) nehodlá připustit ztráty na životech, Corazon čachruje s myšlenkou na plánované zabíjení a víc než posádka pro ni znamená kyslíková zahrada, o kterou se stará. Dále Ikara 2 obývá autoritativní kapitán Kaneda (Hiroyuki Sanada), psycholog Searle (Cliff Curtis) posedlý Sluncem a zbytek už není tak podstatný:-) Každopádně každý z herců je do své role značně zažraný, což nepřekvapí třeba u Cilliana Murphyho, ale takový Chris Evans (zatím známý hlavně z údajně nepovedené Fantastické čtyřky - neviděla jsem, nevím, ale věřím tomu:-) docela ohromuje. Díky nim film působí ultrarealisticky - jakoby jsme opravdu sledovali opravdovou posádku vesmírného korábu (však taky inspirací pro Sunshine byly takové filmy jako 2001: Vesmírná odysea či Vetřelec), jak se potuluje po lodi a plní své úkoly. Navíc většině posádky fandíte, aby svůj úkol úspěšně splnila, i když víte, že to nebudou mít lehké (a těch, kteří tak sympatičtí nejsou, se Boyle brzo zbaví:-).
Klad č. 2: Boylova režie bojující s rozpolceným scénářem
Ano je to tak - ve výsledku bych se podepsala pod to, že Sunhine je úúúžasný film, pravdou ale je, že zvrat, který nás čeká asi ve dvou třetinách filmu nás zavádí spíše do béčkových rovin, než do světa seriózního sci-fi. První část filmu je v tomto ohledu v pořádku, seznámení s postavami a jejich vztahy, důležité rozhodování, řešení postupně narůstajících technických problémů, to vše člověka naláká na něco opravdu výjimečného a navnadí trochou filozofie (otázka víry - lze ve vesmíru mluvit s Bohem?) a my máme pocit, že sledujeme film, který nám ukáže tajemná zákoutí a tajemství samotného vesmíru... Pak je ale tohle vše zašlapáno do země a vy se téměř ocitáme v jiném filmu - v hororu. Překvapivě to ale nevadí - Boyle vám totiž nachystá šokové situace, kterým neodoláte a přizdí vás do sedačky, takže vám bude vlastně jedno, že je to celkem ptákovina. Na samotném konci se pak zase vracíme do původního filmu, abychom si vychutnali celkem předvídatelné, ale působivé vyvrcholení.
Klad č. 3: Vizuální orgie
Po shlédnutí Sunshine klidně risknete hledět do Slunce, i když vám maminka vždycky říkala, že to není dobré pro vaše očička. Boyle totiž (většinou bez pomoci digitálních triků) ukazuje sluneční výheň tak vymazleně, že si budete přát taky se koupat v sluneční lázni jako psychiatr Searle. Samotný Ikarus 2 se svým slunečním štítem ale sluníčku silně konkuruje, stejně jako rudý Merkur. Prostě jen zíráte a chcete poznávat vesmírné dálavy také (sakra ten vesmírný turista, co zrovna krouží nad námi, se má:-).
Klad č. 4: Hudba a zvuk
Poklidná hudba dodává filmu mystický nádech, trochu mi připomněla hudbu z Fontány, taky je stejně silně náladotvorná. Co se týče zvuku, ukazuje se, že vesmír vůbec není tiché místo. Naopak se v něm ozývají nejrůznější šumy, učení a podobně - také velmi atmosférické.
Sunshine není dokonalý film, má své mouchy, které by na první pohled mohly silně ovlivnit celkové hodnocení filmu (jo, je to ten prapodivný zvrat:-), ale celkový feeling a ta skvěle sestavená herecká partička vás pohltí natolik, že vám to bude vlastně tak nějak jedno a vy se budete vznášet ve vesmíru s nimi a mhouřit oči proti Slunci. A taky přimhouříte oči nad těmi nepodstatnými nepovedenými maličkostmi…:-)
Verdikt: * * * * *
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natascha Natascha | 19. dubna 2007 v 17:14 | Reagovat

Zítra jdu Dannymu Boylovi už podruhé přispět do kasičky:-) Doufám že za to natočí zase nějaký fajn biják...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.