![]() | Originál Anglicky Režie Hrají Rok Země Žánr Délka | Direktøren for det hele The Boss of It All Lars von Trier Jens Albinus, Peter Gantzler, Sofie Grabol, Iben Hjejle, Jean-Marc Barr, Fridrik Thór Fridriksson 2006 Dánsko / Švédsko / Island / Itálie Komedie 99 min |
Od Larse von Triera toho moc nakoukáno nemám. Filmy Dogville a Manderlay se mi líbily, ale tak nějak tuším, že to nebude přesně to, co Trier normálně točí. A taky tuším, co je Dogma 95, ale všem musí být jasné, že nějaký fundovaný rozbor, jestli je Kdo je tady ředitel? esencí Trierova humoru, jak jsem se dočetla z jiných zdrojů, nebudu schopná vytvořit… Vezmu to prostě z pohledu nezkušeného diváka, který ví jen to, že si s ním režisér asi trochu pohraje. A že to byla příjemná hra…
Ravn s vizáží plyšového medvídka chce být svými podřízenými milován a tak prostě tvrdí, že oni vůči němu vůbec podřízení nejsou. Všechny nepříjemné zprávy a změny svádí na tajemného "nejvyššího ředitele," který má svůj kancl někde v Americe. Jenže pak chce jeho firmu odkoupit notně nas*aný islanďan a ani tady Ravn nenachází odvahu přiznat, že je jejich šéf, a že kvůli němu všichni přijdou o práci. Najme si tedy podprůměrného divadelního herce Kristoffera, posedlého zneuznaným dramatikem Gambinim (mimochodem vymyšleným), který má nejvyššího ředitele zahrát. Jenže Kristoffer se po počátečních nedorozuměních se zaměstnanci sčuchne, a snaží se udělat maximum pro to, aby firma nebyla prodána.
Trier nám svou komedii nepodává na talíři jako delikatesu ozdobenou chutnou třešničkou, ale spíše jako nedovařenou rybu - film zkrátka vypadá, že ho natočil slepec, maniak s nůžkami nebo člověk, kterému je naprosto jedno, jak to vypadá… A Trierovi to vlastně jedno je, protože všechno natočil počítač - mašinka jménem Automavision, která si obraz, střih, osvětlení atd. řídí sama. A mašince se moc nedaří - střih je skokový, lidé mají ustříhané hlavy (pokud náhodou v záběru netrčí jen jejich končetina), prostorová orientace je nulová, nasvícení pokaždé jiné (a pokaždé divné). Navíc tu není žádná hudba a do obrazu se občas vloudí nějaká podivnost, jako je měnící se čas na hodinách nebo lentilka představující nos na nanukovitém medvědovi měnící barvu… Trier prý dokonce pro dánské diváky uspořádal soutěž - kdo odhalí systém, kterým jsou tyhle nesourodnosti do filmu vsazeny, zahraje si v jeho příštím filmu (stejně určitě kecá a žádný systém tam není:-).
Občas Trier vskočí do děje - řekne nám, že se budeme dívat na neškodnou komedii nebo oznámí příchod nové postavy - abychom náhodou nezapomněli, že je to jen film a nepodléhali jsme iluzi reality.
Občas Trier vskočí do děje - řekne nám, že se budeme dívat na neškodnou komedii nebo oznámí příchod nové postavy - abychom náhodou nezapomněli, že je to jen film a nepodléhali jsme iluzi reality.

Trier si ale nedělá srandu jen z diváka, ale i z postav. Ty jsou mimochodem plošší než žehlící prkno a charakterizuje je většinou jen nějaký prazákladní prvek či povahový rys, který ale herci výborně prezentují. A Trier tyto prapodivné existence staví do bizarní situací nebo na ně snáší jeden nejnepravděpodobnější zvrat za druhým. Hlavně ke konci si připadáte jako na kolotoči - v centru pozornosti se rychle střídají postavy, a pokaždé, v rámci příchodu nové informace nebo veřejného odhalení nějaké zaměstnancům neznámé skutečnosti, jsou tito hrdinové postaveni do jiného světla…
Výsledek je i přes prapodivnou formu (na kterou si ale rychle divák zvykne, což myslím taky Trier chtěl dokázat - divák je prostě přizpůsobivý tvor) velmi vtipný. Ze začátku těží hlavně z postavy Kristoffera, který má neustále tendenci psychologicky rozebírat svou postavu, aby pak byl uzemněn omezeným Ravnem, a z jeho střetů se zaměstnanci, kterým Ravn rozesílal jménem ředitele nejrůznější e-maily, plné intimních detailů o neexistujícím řediteli. Na konci pak komiku vytváří především výše popsané zvraty.
PS: Kino bylo poloprázdné, což mě nepřekvapuje, ale je to škoda - královsky jsme se pobavila, a ráda bych někoho přiměla na to jít, leč tuším, že na takový film se moc nalákat nedá:-(.
Verdikt: * * * *





