| Originál | Goya's Ghosts |
| Režie | Miloš Forman |
| Hrají | Javier Bardem, Natalie Portman, Stellan Skarsgard, Randy Quaid, Craig Stevenson, Mabel Rivera, Unax Ugalde, Michael Lonsdale |
| Rok | 2006 |
| Země | Španělsko |
| Žánr | Drama |
| Délka | 114 min |

Goyovy přízraky nás přenášejí do Španělska přelomu 18. století a 19.století, doby kdy byla obnovena inkvizice kvůli obavám z rouhačských idejí francouzské revoluce a doby, kdy tvořil Francisco de Goya. Ten se zdá být opravdovým všeumělem, který maluje výzdobu kostelů, královskou rodinu a tvoří rytiny, které církev zrovna nadšeně nevítá. Jeho nejoblíbenějším modelem je mladičká, mírně přihlouplá a naivní dcera bohatého obchodníka Inés. Ta je křivě obviněna jako judaistka, přičemž ve vězení ji často navštěvuje a "modlí" se s ní katolický kněz Lorenzo, kterého zrovna v té době Goya maluje. A právě Lorenzo by mohl být tím, kdo Inés pomůže ze žaláře. Příběh je posléze přerušen na 15 let, po kterých se mnoho věcí mění - Goya je hluchý, do Španělska vtrhává Napoleon, pomatená Inés se konečně dostává z vězení a snaží se najít dceru, kterou porodila ve vězení a Lorenzo se stává stoupencem francouzské revoluce...
Od Goyových přízraků rozhodně nečekejte další Formanův biografický film o boji výjimečného jednotlivce s nepřející většinou, také nedostanete žádný náhled do postavy a už vůbec ne vizuální originalitu či přinejmenším zajímavost. Dostane se vám maximálně stručné lekce z dějin Španělska, a například o Goyovi se nedozvíte prakticky nic, jelikož je jeho postava ve filmu takřka nepodstatná. Jen se tak potlouká kolem postav, maluje je a občas s nimi promluví pár slov. Nic neovlivňuje, jen je jakýmsi chabým pojítkem mezi nimi. Bohužel i jeho podání Stellanem Skarsgardem je neslané nemastné. Což by možná ani nevadilo, kdyby ostatní postavy obstály samy o sobě.

Určitou satisfakcí je bratr Lorenzo. Trochu zamrzí, že nedostal více prostoru, je ale určitě tím nejzajímavějším z filmu. Javier Bardem mu dodal zvláštní šarm doprovázený slizkým sametovým hláskem a přesvědčivou vášní pro věc, ať už jde o obhajobu "práva utrpného" (eufemismus pro mučení) či propagaci rovnosti, volnosti, bratrství. Dvojrole Natalie Portman je spíše zklamáním. Při pozorování bláznivé Inés se nesoustředíte na její herectví, ale spíše na to, že vypadá jako by jí někdo přerazil čelist (já vím, je to blbost, ale člověk od té její pusy prostě nemůže odtrhnout oči). Ne, že by to herectví za něco stálo, takovýchhle bláznivek jsem viděla spousty a mnohem lepších. Nemluvě o Inésině dceři Alicii, jejíž přítomnost má nulové opodstatnění. Faktem ale zůstává, že žádný z hrdinů se nedá označit jako hlavní, nikdo s kým byste soucítili, nikdo, jehož další osudy prostě chcete a musíte znát. Právě od Formana, který ve svých dřívějších filmech postavil do středu všeho dění jednu silně vystavěnou postavu, takový přístup překvapuje.

I tématicky je film roztříštěný a neví, co chce. Velmi zajímavé téma španělské inkvizice je zde jen naťuknuté, otázka lidské "prodejnosti" sice prochází celým filmem, ale nějaké uspokojivé vyústění nenásleduje. V první půlce Forman tvoří dojem, že ve výsledku o něco půjde, ale na konci zjistíte, že jste se vlastně nic moc nedozvěděli. Obrazově jsou Goyovy přízraky nevýrazné, tehdejší doby na vás sice dýchne, ale když si vzpomenete na Valmota či Amadea a srovnáte jejich výpravu, budete určitě zklamáni.
Několik scén ale rozhodně stojí za vidění, a jsou především z první půlky, která je v mých očích výrazně lepší. Mám na mysli podrobení Lorenza právu útrpnému, mučení Inés či dokumentárně laděnou pasáž, ve které se dozvíme, jak se tvoří rytiny. Závěrečná scéna podkreslená tak nějak nepatřičnou, ale padnoucí hudbou taky nebyla špatná.
Výsledkem je film, na který se rádi podíváte spíše pro zajímavost, ale na který asi brzy zapomente.
Verdikt: * * *




