Blog studentky filmové vědy věnovaný (překvapivě) filmu
a audiovizuální kultuře vůbec. Vzhledem k mému zájmu
o asijské země a Japonsko především lze počítat, že zde
naleznete ponejvíce články o japonských filmech, anime
a TV produkci.

Blog přenesen na Blogspot



Sono Sion - Heya (The Room)

4. února 2012 v 3:37 | Natascha |  asie / japonsko
Proslulost japonského režiséra Sona Siona začíná rokem 2001 díky jeho kontroverznímu hororovému filmu Suicide Circle. Než se Sono začal zběsile zabývat rozpadem rodinných hodnot v Japonsku a pořádat výlety do temné lidské psychiky a sexuality v dalších svých filmech (např. Noriko's Dinner Table, Strange Circus, Love Exposure, Cold Fish, Guilty of Romance), natočil minimalistický snímek, který je pravým opakem jeho vypravěčsky komplikovaných, mnohdy velmi dlouhých opusů.

Hrdiny černobílého snímku Heya (v překladu Pokoj) z roku 1992 jsou postarší nájemný vrah, hledající pokoj k pronájmu a mladá tichá realitní agentka, která podle jeho nebvyklých instrukcí hledá vhodné místo. Vrah, jenž pokoj potřebuje k specifickému účelu, nemá omezený finanční limit a požaduje především krásný výhled a ticho v okolí - a najít takový pokoj v japonském velkoměstě je značně komplikované. Realitní agentka tak ukazuje zákazníkovi různé pokoje, které ale nikdy nevyhovují jeho požadavkům. Postupuje od malých levných pokojíků, až k luxusnímu bytu, aby nakonec svého zákazníka dovedla do opuštěného domu na periferii města.
 

Potomci lidí

17. prosince 2011 v 23:56 | Natascha |  recenze
Ať žije recyklace univerzitních referátů:) Tenhle je ze semináře sci-fi.


V roce 2001 se režisér Alfonso Cuarón přidal k počínajícímu projektu adaptace knihy P. D. Jamesové Potomci lidí. Ačkoliv se při čtení původního scénáře nedostal přes prvních pár stran, zaujala ho základní premisa knihy, která pro něj představovala způsob, jak se vyjádřit k aktuálním společenským otázkám. Neměl zájem vytvářet futuristické sci-fi, které by bylo odtrženo od současného světa. Naopak chtěl pomocí obrazů z velmi blízké budoucnosti ukázat, jak obrovský vliv mohou mít události, které prožíváme nyní. Ještě nějakou dobu však trvalo, než se Cuarón pustil do samotného natáčení. Znova od začátku vytvořil s dalšími autory (Timothy J. Sexton, David Arata, Mark Fergus, Hawk Ostby[1]) novou verzi scénáře, která jen velmi volně vychází z předlohy P. D. Jamesové, navíc mezitím režíroval Harryho Pottera a vězně z Azkabanu, takže dokončený film se dostal na plátna kin až v roce 2007.


Mimoblogové psací aktivity 5

17. prosince 2011 v 23:48 | Natascha |  nástěnka
Jako vždy, můj text psaný pro 25fps zde. O seriálu Spartakus: Krev a písek, psáno krátce po smrti představitele hlavní role Andyho Whitfielda.
 


X-Men: First Class - dojmy

24. května 2011 v 22:06 | Natascha |  natascha doporučuje
Moji tříměsíční stáž v birminghamské BritAsia TV (o stáži jistě bude následovat velmi výživný článek později!) se mi podařilo zakončit více než příjemným způsobem - návštěvou novinářské projekce X-Men: First Class v Londýnském sídle Foxů a následnou tiskovou konferencí s herci a scénáristkou Jane Goldman v luxusním pětihvězdičkovém hotelu Dorchester. Následuje několik útržkovitých dojmů z filmu. Upozorňuji, že následují lehké SPOILERY!!!

Watchmen - narativní analýza

14. prosince 2010 v 22:14 | Natascha |  téma / úvaha
Rok 1985, úvodní scéna. Komediant, postarší samozvaný hrdina, nyní již v důchodu, pozoruje televizi, ve které prezident Nixon varuje nepřátelé Spojených států před tvrdou odvetou, která by přišla v případě jakéhokoli narušení bezpečí amerických občanů. Jaderní vědci na symbolických hodinách posunují ručičku na čas za pět minut 12 - jaderný útok ze strany Sovětů je neustálou hrozbou, stejně jako pro Sověty je potenciálním ohrožením přítomnost božského individua Dr. Manhattana. Komedianta ovšem debata v televizi nezajímá a přepíná televizi, aby tak nevědomky nastavil efektní zvukovou kulisu pro svou smrt, která přichází v podobě maskovaného vetřelce.

Množství informací vměstnané pouze do úvodní scény je nezvykle vysoké. Představí Komedianta, i když jen stručně, jelikož jeho charakter bude ve filmu rozkrýván velmi pozvolna pomocí mnoha flashbacků, naznačí, že se příběh odehrává v jakési alternativní minulosti, jelikož prezident Nixon stále úřaduje, představí hrozbu jaderného útoku, která se nad americkou společností neustále vznáší a Komediantovou smrtí roztočí zápletku filmu. Navíc také stručně naznačí styl, který je pro film charakteristický - vsazování informací netradičním způsobem (zde pomocí televize), časté využití slow-motion v kombinaci s netradičně vybranou hudbou a typická tragicky-ironická atmosféra charakterizovaná přepáleným pateticky bojovným projevem prezidenta Nixona a smrtelným pádem Komedianta doprovázeným padající plackou žlutého smajlíka.


I přes značnou délku (155 minut v kinoverzi, 186 minut v režisérském sestřihu a 215 v tzv. Ultimate verzi) se rozhodně nedá říci, že by Strážci byli rozvleklí. Do mnoha scén je vloženo nadměrné množství informací, které budují zápletku a postupně pomocí mnoha rozmanitých narativních postupů staví vyprávění.
Comedian

Sedm samurajů vs. Samurai 7

21. listopadu 2010 v 19:06 | Natascha |  asie / japonsko
Sedm samurajů se dočkalo od svého uvedení v roce 1954 mnoha verzí téhož příběhu. Jedním z nich je také anime nazvané jednoduše Samurai 7. 26-dílný seriál, jehož režisérem je Tošifumi Takizawa, vznikl v roce 1994 v produkčním studiu Gonzo, na produkci se podílely i studia G.D.H. a MICO.



Další články


Kam dál